Proč srub?

Hlavní důvody proč právě srub jsou v podstatě dva. Prvním z nich je estetika a druhým funkčnost těchto staveb.

Estetický důvod je zřejmý, k výstavbě srubového skeletu je použit výhradně přírodní materiál v podobě horizontálně vrstvených kmenů, které jsou viditelné jak v exteriéru, tak v interiéru. Ve volných chvílích dokážu strávit mnoho času pozorováním srubových stěn a jejich těsně propojených rohových spojů. Skutečným zážitkem je pak pohled na krov vyrobený také z kulatin, který dodá srubu ještě zajímavější vzhled. Dům v takové podobě má své příznivce a také odpůrce, což je přirozené. Pokud chcete srub, musí se Vám líbit.

Funkční důvody jsou poněkud rozsáhlejší než ty estetické. Sruby jsou mnohými lidmi odsuzovány a ve velké míře je to dáno tím, že kolem nich koluje mnoho mylných mýtů (jsou příliš drahé, snadno vyhoří, poškozují životní prostředí, nejsou trvanlivé – brzy shnijí, nejsou stálé – sedají, fouká v nich, je v nich zima, aj.).

- Cena: Finanční náklady na stavbu srubu jsou srovnatelné se zděnou stavbou.

- Požární odolnost: Sruby jsou mnohými lidmi považovány za nevhodné z hlediska požární odolnosti, ale opak je pravdou. Dostatečně dimenzované trámy při požárech zachovávají svou únosnost a stabilitu déle než třeba ocelové konstrukce. Ocel vystavená vysokým teplotám na rozdíl od dřeva, mění své vlastnosti a rozpadá se. Dřevo naopak při požáru uhelnatí důsledkem čehož, vzniká tepelně izolační efekt, který značně zpomaluje hoření. Tento jev lze jednoduše potvrdit i z praxe, kdy jsou po požárech patrné ohořelé, ale zachovalé nosné prvky krovů.

- Vliv na životní prostředí: Prostřednictvím fotosyntézy se z CO2, H2O a živin vytváří organická hmota (dřevo) a vedlejším produktem je kyslík. Strom obsahuje cca 50% uhlíku, který v sobě postupně váže v průběhu svého růstu (tzn. že jeden vyschlý strom, o váze 1000kg v sobě váže 500kg uhlíku). Pokud nezůstane dřevo „živé“ anebo se nevyužije k výrobě „trvanlivého výrobku“ začne postupem času odumírat, rozpadat se a tím do atmosféry opět uvolňuje uhlík, který má v sobě vázaný. Je mnoho aspektů, které ovlivňují koloběh uhlíku, ale to již není předmětem tohoto vysvětlení. Ve zkratce lze konstatovat, že srub na který bylo použito 100m3 smrkové kulatiny (cca 50 stromů) po celou dobu své životnosti v sobě váže zhruba 23tun uhlíku. Koloběh uhlíku je v podstatě „zpomalen“, což vede ke snižování CO2 v atmosféře a lze tak konstatovat, že sruby jsou šetrné k životnímu prostředí.

- Životnost: Životnost srubů je dána zejména vhodnou konstrukční ochranou srubového skeletu (konstrukce a přesahy střechy) a dále vhodnou povrchovou úpravou exteriérových částí stavby (jako ochrana vůči horizontálním srážkám). V případě vhodně konstrukčně řešeného srubu lze hovořit o životnosti 200 – 300 let (k vidění jsou i starší).

- Sedání: Při výstavbě srubu je nutné počítat se sedáním srubového skeletu. Míra sedání je dána použitým materiálem, respektive obsahem vody ve dřevě a je individuální. Při použití „čerstvého“ dřeva ze zimní těžby lze počítat se sedáním cca 5% v průběhu cca 5 let. Sedání je třeba přizpůsobit, jak samotnou technologii výstavby, tak i následné činnosti (osazování oken, dveří, vnitřní či venkovní příčky, sloupy, lišty, konstrukce schodiště). Pokud je se sedáním stavby počítáno ve všech detailech, tak není třeba se ho obávat.

- Vzduchová infiltrace: Osvědčenými výrobními postupy, lze docílit těsně doléhajícího spojení jednotlivých kulatin ve stěně i v rohových spojích, které zůstávají těsné i po sednutí stavby. Použitím vhodných izolačních prvků v podélných drážkách a rohových spojích se zamezí vzduchové infiltraci.

- Tepelně izolační vlastnosti: Některé materiály s vysokou měrnou hmotností jako třeba beton či kámen cca. 2500 kg/m3 jsou schopny dobře akumulovat teplo a pak ho zase postupně uvolňovat. Jiné „lehké“ materiály jako je například ovčí rouno 16 kg/m3 neakumulují nic. Dřevo je mezi těmito dvěma extrémy (suchý smrk cca 450 kg/m3) a lze říci, že má správný poměr tepelné izolace : tepelné akumulaci. Mikroskopickou strukturu suchého dřeva lze popsat jako shluk dutých podlouhlých dřevních buněk, které jsou vyplněny vzduchem. A to co izoluje je právě vzduch. Dřevo má navíc tu výhodu, že je schopno pohlcovat a uvolňovat vlhkost v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu, což znamená přirozenou regulaci klimatu ve srubu (výhoda difúzně otevřených staveb). Velkou výhodou těchto staveb je rychlejší a snazší vytopení. Tepelnou akumulaci srubu můžeme vylepšit použitím plných cihel ke stavbě vnitřních příček a také použitím těžkých akumulačních sálavých kamen.

- Tepelný odpor: Stanovení tepelného odporu potažmo součinitele prostupu tepla bývá u srubů častým předmětem polemizování. Výpočty tepelného odporu srubových stěn mnohdy vykazují nevyhovující hodnoty. Naproti nim hodnoty zjištěné na základě zkušebních metod naopak vyhovují stanovené normě ČSN 73 0540-2 (součinitel prostupu tepla U ≤ 0,38 W/(m2K) ).